"Naše památky jsou sice němé,
ale často volají zoufale o pomoc"
17. 12. 2012
nielo či niello je zlatnická zdobná technika, která využívá kontrastu černé barvy niella s drahým kovem.
Samotná hmota vzniká tavením stříbra (1 obj. díl), přidáním mědi (2 obj. díly), následně se do taveniny
přidává olovo (3 obj. díly) a síry (9 obj. dílů), tavené samozřejmě s přísadou tetraboritanu sodného zabraňujícího oxidaci taveniny.
Po vychladnutí se odlitek mele a drtí na prášek a smíchává s chloridem amonným, čímž vzniká prstovitá hmota.
Ta se následně vtírá do předem připravených rýh a přihrádek, které jsou vyryty či vyleptány do drahého kovu. Podobně jako u
žárového zlacení se předmět žíhá, čímž dojde k roztavení pasty a jejímu ulpění na drahém kovu. Přebytečná hmota se přebrušuje
karborundem nebo pemzou, tak aby černý povlak byl zároveň s drahým kovem.
Takto upravený povrch se ještě jednou vystaví ohni, čímž se spojí povrch do lesku.
Tato technologie se místně nazývá TULLA podle ruského města, jehož vývozním artiklem byly stříbrné předměty vykládané touto
hmotou.
U restaurovaných předmětů v žádném případě nelze obnovovat niello, které na předmětu chybí klasickou metodou popsanou výše.
Případným žíháním předmětu by došlo ke ztrátě původního zdobení. Doplnění lze provést pouze pomocí barevných retuší lakem či
pryskyřicí.
Tato technika byla využita například pro vyzdobení rámce trevírského plenáře, který je součástí Pokladu sv. Víta.
}Uveřejněno v rubrice Ostatní | Komentáře: (0)