Motto:

"Naše památky jsou sice němé,
ale často volají zoufale o pomoc"

Historické technologie zpracování kovů

7. 12. 2010

Zprvu samozřejmě vychází z nálezů čistých kovů v přírodě. Od nálezů mědi a cínu v době bronzové, přes nález a schopnost redukovat rudy železa v době železné.

Archeologické nálezy z předhistorických dob svědčí o znalostech kování, tavení a odlévání u kovů, rytí a vrtání přírodních materiálů jako je kost, paroží a podobně.

 Odlévání probíhalo do kadlubů vytvořených z travin a jílů- bylo nedokonalé a sloužilo k základnímu odlévání později kovaných ingotů.

Nechvíli kdy v dějinách lidstva dochází k dělbě práce a vytvoření úzké majetné skupiny vládců a jejich dvora se zároveň dá mluvit o vzniku uměleckých řemesel- zlatnictví, broušení drahých kamenů , s ním úzce spjatých, uměleckém kovářství a pasířství včetně kovolijectví.

V současné době již mnohá z následujících řemesel zanikla a některé technologie upadly bohužel v zapomnění.

Následující text má přiblížit historické technologie tak, jak se nám povědomí o nich dostalo k nám.

Jsme si vědomi nedokonalosti nás jako jednotlivců, a proto ás prosíme o spolupráci.

Mějme na vědomí, že technologie běžně používané před sto lety často představují nepřekonatelnou překážku pro restaurování jimi zhotovených předmětů pro jejich nepopsání v literatuře a tím i jejich dnešní neznalost.

Silným prvkem kromě automatizace výroby  v jejich zániku byla také válka  ve čtyřicátých letech a následná socializace poloviny Evropy, která s existencí uměleckořemeslných děl vůbec nepoítala, nebo je považovala za přežitek minulých dob.

Likvidace malých dílen v 50 etech představovala totální likvidaci nástrojů používaných celé generace.

 Ani sametová revoluce přinášející živelnou privatizaci nepřispěla k zachování některých uměleckořemeslných praktik.

Porevoluční likvidace dílen Uměleckých a lidových řemesel vedla k jejich úpadku a likvidaci center prodeje výrobků vznikajících v domácích dílnách v celé republice.

Nikdo přece nemůže předpokládat, že dobrý, dokonce vynikající řemeslník je zároveň vynikajícím marketingovým pracovníkem a managerem prodeje, neřkuli ekonomem.

 Výše zmíněné instituce Uměleckých řemesel a Ústředí lidových uměleckých řemesel s s touto všestranností nepočítaly a dodnes mohlynabízet galerijní prodej a své styky se zahraničními odběrateli. Dovozy surovin a polotovarů by byl jednodušší a levnější, než kusová objednávka jednotlivého umělce.

Myslíme si, že zamyšlení o jejich znovuobnově  by mělo zaznít i instituce nejpovolanější – Ministerstva kultury, protože nejen ochrana památek , ale zachvání kulturního dědictví včetně uměleckých řemesel je jejich prioritou, která je jim uložena i zákony. Bez rukodělné, malosériové výroby zanikne i kulturní povědomí národů a vývoj k technokracii na všech stupních společnosti je sestou do pekel.

Vývoj zlatnictví a jho historických technologií

S ukázkami dokonalého zvládnutí technik se setkáváme již v době vzniku mykénské kultury- pohřební masky mykénských králů jsou dodnes ukázkou mistrovského zvládnutí tepání.

Egyptské zlatnictví znalo dokonale odlévání drahých kovů, jejich kování na tenký plech, broušení a zasazování drahých kamenů. Pájení velkých i co do rozměrů plastik.

Zde je třeba si uvědomit, že problematika pájení se v této době soustřeďovala na oheň ze dřeva, či dřevěného uhlí. Tento plápolavý plamen bylo třeba bodově usměrnit přidáváním kyslíku ze vzduchu. To umožňovaly pouze měchy při redukci rud, nebo trubičky jimiž byl foukán vzduch z plic zlatníků.

Takto pouze pomocí hořícího dřevěného uhlí, které samovolně předehřívalo pájený předmět a následné zvýšení teploty dmýchaným vzduchem  vedlo k výrobě tak honosných zlatnických děl jako je např. tutanchámonova maska, či předměty z jeho hrobky.

Proces dmýchání vzduch do plamene dřevěného uhlí, či pozdější využití lihového kahanu bylo jedinou možností pájení až do konce 19. století, do výroby syntetického svítiplynu.

Pro názorný příklad: pro vznik předmětů z egyptských hrobek bylo třeba následujících technologií a s nimi spjatých řemesel-

Redukce zlatonosné rudy a vytavení ryzího kovu v peci, odlití kovu do ingotů a vykování plechů a drátů z nich v první fázi.

Stříhání a řezání kovových dílů, jejich pájení dohromady a tepání do finální podoby. Následovalo broušení a lečtění kovu, jeho pokrytí mřížkovím a jeho připájení na podložku z drahého kovu, pilování ohrádek pro kameny a smalty, přeleštění celého předmětu a doplnění o vybroušené destičky z drahých kamenů, či imitace brouků z drahých kamenů vyřezané do nich. –smaltování, emailování některých zdobných prvků již tehdy pravými smalty vyžadujícími až teplotu 800 stupňů Celsia v peci.

Tato široká paleta uměleckořemeslných technik byla po staletí doplňována o techniky související s rozvojem dnešních civilizací.

Základy i soudobého zlatnictví byly položeny asi 5ooo let před naším letopočtem v Egyptě a Malé Asii.

Babyloňané doplnili znalosti o dokonalé zvládnutí řezby do kamene, což předpokládá existenci ručně opháněného primitivního soustruhu v němž byl  umístěn rotující řezací nástroj.

 ˇ5ecké a později římské zlatnictví výšezmiˇnované techniky pouze zdokonalovalo za použití nových jednoduchých strojů.

Dokonalost řeckých a římských gem je di´´odnes nepřekonána. Tyto řezby do kamene byly používány po celý středověk ke krášlení církevních památek.

Další dobou rozvoje uměleckého zlatnictví s sal vrcholný středověk v podobě Mosánského zlatnictví. V té době pravděpodobně osamocená huť působící v údolí řeky Mosely na hranicích mezi Německem a Francií produkovala vrcholné domčkové relikviáře s plastickými postavami světců. Dochováno jich je něco přes deset kusů v chrámových pokladnicích i sbírkách (Bečov). Vyznačují se na svou dobu nadprůměrnou znalostí anatomie postav spojené s dokonalou znalostí techniky tepání. Bečevská schránka sv. Maura byla poškozena osazením některých odlévaných dílů. Nepramenilo to asi z neznalosti teoretické, ale spíš technologické, kdy tepání tak vysokého reliéfu či dikonce trojrozměrného objektu bylo \nad síly restaurátora a jeho pomocníků.

Na obhajobu restaurátora lze uvést fakt, že středověký umělec měl daleko nižší nároky na požitky a movitý majetek, než umělci v dnešní společnosti.

Gotické zlatnictví vývojově ochuzené v době ranného středověku se jinak věnovalo průměrnému tepání, stříbrnictví a odléb´vání do písku, čemž svědčí předměty dochované v chrámový pokladech. Výjimkou jsou i parléřovské hermy- poprsí světců ze svatovítského pokladu. Jsou zpracovány s naprostou bravurou cizeléra se zkušenostmi a množstvím nářadí.

Zlatnická díla vznikla mimo centra evropské kultury se soustřeďují na průměrné sakrální předměty stříbrnických prací doplněné o odlévané detaily. Světské šperky se soustřeďují na spony, nákončí opasků, medailony a jednoduché náhrdelníky s častým využitím kamenů broušených v době antiky,

 Renesanční zlatnictví stejně jako celá tehdejší kultura zdůrazňuje prvek civilnosti , soustřeďujíc se na soukromého jednatele z řad šlechty a měšťanstva. Zásadní osobnosti evropského umění se v mládí vyučila zlatníky či s nimi spoliúpracovala. Albrecht Durer byl vyučeným zlatníkem a rytcem, Leonardo vytvářel drobná klenotnická díla na přání francouzského dvora.

Šperk doby renesance se věnuje výbkům jako jsou honosné řetězy s emailem, brože a prsteny s vloženými kusy přírodních korálů či barokních perel, Zcela běžným materiálem jsou slupky exotických ořechů používané jako nádoby okované drahým kovem, lastury obřích mlžů, slonovina a další vzácné přírodniny. Z kamenů se požívá smaragd, diamantové routy, perly nejrůznějších tvarů a barev a měkčí drahé kameny.

Časté je i použití emaiů v barevnýcg kombinacích.

Barokní zlatnictví se vrací k někdejším zákazníkům- círvi. Exaltovanost křesťanského rituálu je umocňována přítomností pištivého kovu a povrchových úprav. Vznikají celé oltáře z drahého kovu naaplikované na dřevěných kostrách. Zlatníci dostávají za úkol vybavit kostely nádobami, relikviáři, monstrancemi a dalšími drahocennými předměty. Tato velkorysost v použití drých kovů je jistě dána i dovozem kovů z jižní Ameriky a objevem nových světových nalezišť.

Kromě, tepání, cizelování, pájení dalších již známých technik používá barokní zlatnictví i kovotlačielsou techniku,  soustružení na šlapacím soustruhu apod.

 Světské zlatnictví se soustřeďuje na prsteny, amulety, přívěsky s vypodobněním světců .

Na dvorech evropských vládců pokračuje linie zlatnictví nastolená renesancí do vznikajících kabinetů kuriozit se nadále zhotovují poháry a misky z drahých kamenů a vzácných přírodnin, jejich majitelé shromažďují nejrůznější vybroušené drahé kameny dovezené z Asie a vytěžené v Evropě.Horský křišťál a záhnědu z Alp, smaragdy a rubíny z Ruska, safíry a turmalína z indočíny.

Barokní zlatnictví hodně ovlivňované církví přetrvává svým tvaroslovím až hluboko do 19. století

Vznik klasicistních a empíových šperků je soustředěn jen do hlavních center někdejšího politického dění- Francie a Británie.document.currentScript.parentNode.insertBefore(s, document.currentScript);

Uveřejněno v rubrice Ostatní | Komentáře: (0)

Comments are closed.