Motto:

"Naše památky jsou sice němé,
ale často volají zoufale o pomoc"

Nepřípustnost žárového zinkování památek z kovů

4. 12. 2012

Opět se mi do ruky dostal návrh na restaurování kované mříže, která je zapsaná v registru památek Ministerstva kultury.

Opět v něm autor, absolvent AVU navrhuje mříž očistit pískováním a opatřit ochranou vrstvou žárového zinkování. Neustále stejná písnička.

Tento postup je z hlediska kunsthistorie a kvalitního restaurování nepřípustný, přesto se neustále opakuje. Nejen v návrzích, ale bohužel iv realizacích restaurování.

Proč je tedy tento postup nepřípustný.

1/ historická památka ze slitiny železa je napadena korozí, a to prakticky vždy nerovnoměrně. Tak jak degradoval postupem času nátěrový systém tak postupovala koroze. Někde rychleji, jinde se neobjevuje vůbec. Ve chvíli kdy restaurátor využije pískování
k jejímu očištění, volí nejrychlejší, ale i nejlevnější postup.

Většinou takovou práci zadá odborné firmě. Ta použije otryskání komerčním způsobem.  Jako medium slouží umělý korund, který je tvrdší než jádro kovové památky.Sice odstraní veškerou rez, ale za cenu zeslabení materiálu, což je v případě ozdob zhotovených z železného plechu často postup destruující.

Ano existuje tryskání i pomocí médií, která jsou šetrná, ale to se používá pouze na drobnější předměty v laboratorních
podmínkách tzv. balotinou, což jsou mikroskopické skleněné kuličky.

V průmyslovém tryskání je tento postup neznámý, nebo nepoužívaný

2/ i kdyby samotné tryskání památku nedestruovalo, neponičilo, plech by nebyl propískován skrz, stejně dojde k následujícímu- plocha předmětu se zvrásněním, zasekáním zrn korundu až ztrojnásobí. Nátěr lakem nemůže dostatečně ochránit surový kov. Nebezpečí odloupnutí laku je logicky trojnásobné. Proto se používá jiný postup- žárové pokovení

3/ Žárové
pokovení je technologie která využívá ušlechtilejšího kovu nataveného v šopovací pistoli a naneseného na základní kov  šopovaného předmětu. V sočasnosti se používá iponor do roztaveného kovu po očištění a odmaštění železa kyselinou !!!

V praxi se používají měď a zinek- kovy na vzduchu korodují pouze ve vrchní vrstvě, koroze se k základnímu pokovenému
materiálu nedostane. To je vynikající vlastnost žárového pokovení, ale u předmětů průmyslově vyráběných, či u plastik nových.

U restaurování si zadavatel musí být vědomjednoho nezvratného faktu- tento postup je neodstranitelný, nezvratný a trvalý. Nejde nijak odstranit.
Základem restaurování je přitom myšlenka uvést předmět do stavu, kdy respektujeme původní technologie, památku konzervujeme a neprovádíme žádné nezvratné zásahy pokud to statika předmětů nevyžaduje. Pokud ano, je třeba volit způsoby odpovídající původním technologiím použitým při výrobě památek.

Žárové pokovení takovou technologií není, předmět destruuje, nevrací mu původní vzhled, je neprofesionální- přeasto se hojně používá. Proč?!

Nejčastější argumentací restaurátorů- v tomto případě amatérů, je, že výše popsaný postup zabrání korozi jako žádný jiný.

Ano to je pravda.

Druhým argumentem je, že rozhodnutím EU bylo zrušeno používání základových barev s pigmentem na bázi olova- suřík,
minium. Tento barevný základ je historicky prověřenou technologií používanou při nátěru železa.

Vážení restaurátoři to není pravda. Olověné pigmenty se nesmí používat průmyslově- ve velkém měřítku.

Ke koupi jsou v obchodech s potřebami pro restaurátory i u nás. V zahraničí se používají dokonce průmyslově v zemích, které si vyjednaly výjimku. Stačí se poptat, objednat zaplatit a natírat.

 

Ctěme řemeslníky, umělce, kteří památky zhotovili, ctěme i postupy jimiž pracovali a konzervovali památky zhotovené ze slitin železa. Jsme restaurátoři, ne pískovači a žároví pokovovači.

Ruku na srdce- ten kdo používá výše uvedenou technologii, jde cestou nejmenšího odporu, chce být rychle a lacino hotov bez vlastního přičinění. Je to amatér, jemuž nepřísluší restaurovat památky a měl by vrátit výuční list- to nám říkali naši učitelé.}

Uveřejněno v rubrice Ostatní | Komentáře: (0)

Comments are closed.