Motto:

"Naše památky jsou sice němé,
ale často volají zoufale o pomoc"

Pacifikální kříž z pokladu sv. Víta

10. 12. 2012

Pacifikální kříž s ostatky svatých

 

Tato památka je součástí právě vystavovaného konvolutu výstavy poklad katedrály sv. Víta. Památku jsme restaurovali v minulém roce v ateliérech Pražského hradu.

Jelikož jsem měl možnost detailně zkoumat stav památky a provést fotodokumentaci, zjistil jsem, že se jedná o naprostý unikát výtvarné i řemeslné práce. Troufám si tvrdit, že předmět tak jak vám ho představím, zatím nikdo nepresentoval. Nevelký kříž vysoký ani ne 30 centimetrů je vystavěn jako gotická architektura.(Obr1.)

Noha má základnu ve tvaru oválu s šesti vystupujícími laloky. K noze je připojen ořech- nodus ve tvaru gotických oken s opěrným systémem. Již tato část je ukázkou dokonalého řemesla odlévání stříbra do písku.(Obr2.)

Na nodus doléhá latinský jetelový kříž s pěti medailony na ostatky světců, přikryté křišťálovými okénky vypouklého kruhového tvaru. Pod nimi jsou na kartonech přišity ostatky světců s páskami se jmény.(Obr3.)

Zadní stranu kříže tvoří destička s plošnou rytinou bust českých národních světců- Václava, Víta, Zikmunda a Vojtěcha. (Obr4.) Ve středu zadní strany kříže je řezba do perleti zpodobňující Madonu s Ježíškem. (Obr5.)

Co činí tento pacifikál naprosto ojedinělým je ozdoba středového křišťálu na přední straně a Panna Maria a bolestný Kristus na konzolách nad nodem. Nejen dokonalá sochařská modelace, ale i řemeslné provedení těchto miniatur je na svou dobu  světově ojedinělé.

Ve stejné době vznikala asi tak vrata baptisteria ve Florencii od Lorenza Ghibertiho. Jednotlivé výjevy brány však v porovnání s pacifikálem mají monumentální rozměry. Ani jedna z figur slavného sochaře není tak malá, jako figury pacifikálu. (Obr6.)

To je asi i důvod proč si jich zatím nikdo pořádně nevšiml. Nám neznámý autor, zlatník či sochař musel znát práce renesančních umělců v Itálii. Postoj obou světců nemá s gotickou strnulostí nic společného. Svým způsobem spíše odkazuje Kristus na plastiku Krista z Novoměstské radnice. (Obr7.)

Mariino roucho je ale už úplně renesanční. (Obr8.)

Co je unikátní je zpracování ve stříbře. Sochař musel zhotovit model ve vosku, který byl následně odlit do drahého kovu tzv. litím do ztraceného vosku. Tato technologie pracuje s tím, že model z vosku je zasypán a utlačen do formířského písku. Forma je následně ohřátá tak, že vosk vyteče a vypálí se beze zbytku. Do vzniklé dutiny je nalit roztavený kov. Odlitek je nakonec opracován pomocí čakanů a rydel. Potud teorie.

Figurky
mají totiž na výšku 4 centimetry! Poprsí Madony s Ježíškem má průměr
necelých  1,5 centimetru! (Obr9.)

Přikládám
tedy i fotografie v originální velikosti i mnohonásobně zvětšené aby si
čtenář mohl udělat představu o mistrovství neznámého umělce.

Perfekcionalizmus nevídaný i v dobách
následujících, který čeká teprve na své ocenění kunsthistorickou veřejností.

I kdybychom
nerestaurovali celý Poklad katedrály sv. Víta, ale jen tento pacifikální kříž
stálo to zato.