Motto:

"Naše památky jsou sice němé,
ale často volají zoufale o pomoc"

Restaurování mříže kapličky sv.Jana Nepomuckého v Prachaticích

2. 12. 2012

V letních měsících roku 2012 jsme restaurovali mříž výše zmíněné brány kapličky sv. Jana Nepomuckého.

Barokní brána je umístěna pod dolní branou v Prachaticích jako součást barokní stavby.

Stav mříže před 1.červencem 2012

Stav po 10.září 2012

Nejprve bylo třeba demontovat železnou bránu z ostění stavby, bohužel toho se ujali restaurátoři stavebních prvků. Přijeli jsme až po demontáži kovových dílů, což jak se při osazování projevilo jako fatální chyba ze strany štukatérů.

Brána sestává z vnitřní dvoudílné branky, vnějších pevných křídel, oblouku nad vnitřní brankou a lunety nad bránou.

V minulosti byla demontována malba na lunetě, která prošla rukama restaurátora malby, který však provedl pouze sondy.

V minulých letech byla odtržena kartuše nad vnitřní brankou, dochovala se pouze na fotografii místní policie, pak se ztratila.

Samozřejmě jsme provedli fotodokumentaci při průzkumu, která nám nakonec byla jediným vodítkem při montáži.

Průzkumem bylo zjištěno, že v minulosti byla brána opravována neodborným svařováním elektrickým obloukem. Některé ozdobné prvky byly odlomeny a ztraceny. To se týkalo především volutových zakončení ocelových prutů brány a ozdobných kytek na oblouku nad středními dvířky.

Podmínkou zadavatele bylo kompletní odrezení železných prvků, odstranění laků- černého na železné bráně, ozdobných prvků zakončení kovových dílců, které byly pokryty vrstvou žlutého laku imitujícího zlacení, doplnění chybějících prvků, zhotovení ztracené rokaje, restaurování malby a konečná barevná úprava nátěrovým systémem včetně zlacení.

Při převzetí jednotlivých dílů mříže jsme zjistili, že postranní křídla a luneta byly v minulosti při opětovné opravě fasády novými nánosy omítky částečně zapuštěny do ostění, čímž vznikla největší degradace kovu při styku s vlhkou omítkou.

Po převozu do ateliéru jsme oproti předloženému návrhu restaurování, který si dala vypracovat prachatická radnice, nepoužili otryskání korundem, ale použili pro odrezení šetrnější postup mechanického čištění ocelovým kartáčem.

Následovala výroba chybějících prvků volut a kytek na stoncích s jejich přivařením na původní místa a výroba chybějící rokaje podle fotografie a kresebné rekonstrukce ve správném měřítku.

Povrch kovu byl pokryt na rozdíl od městského záměru šopováním zinkem, šetrnějším a v případě zapsané památky jediným možným způsobem – nátěrem základního laku. Existují dvě možnosti, použít dobový nátěr suříkem, nebo moderní technologií belgické provenience pomocí alkydové pryskyřice s práškovým zinkem, který je používán dle referencí i k nátěrům kovu vystaveného dlouhodobě působení vody i na lodní trupy.

Rozhodli jsme se pro tento moderní nátěr i po zkouškách oděruschpnosti a měsíčnímu vystavení železa natřeného zinkovým lakem vodě.

Po zaschnutí základního nátěru bylo přistoupeno k nátěru vrchní barvou s černým pigmentem a velkým obsahem práškového grafitu- tuhy. Tento lak je doporučen výrobcem základního nátěru jako vrchní část nátěrového systému.

Pouze díly, které měly být pozlaceny, byly lakovány žlutým vrchním lakem Ripolin používaným pod zlacení plátkovým zlatem. Po zaschnutí tohoto laku byla zlacená místa natřena mixtionem a pokryta posléze plátkovým zlatem.

Samostatnou kapitolou byla malba sejmutá z lunety. Jednalo se o železný plech s olejovou barvou žlutého odstínu, který byl silně znečištěn.

Pod sondami z minulosti bylo patrné, že na plechu byla původně malba. Za pomoci a rad restaurátora s licencí se úkolu odstranit žlutý lak ujal kolega Zeman. Jaké bylo naše překvapení, když pod silným nátěrem byla objevena kompletní malba dvou andělů na nebesích nesoucí v rukou ostatek sv. Jana- jeho jazyk s typickou jizvou po seknutí.

Malby byla následně zakonzervována a slícována s lunetou.

Kompletní mřížová vrata byla převezena zpět do kapličky. Oproti původní dohodě se štukatéry, že ponechají dveřní otvor neopravený a zbavený nových vrstev štuku, tak abychom osadili bránu a oni dokončili štukování až po jejím osazení, na místě jsme pouze mohli konstatovat, že svou práci dokončili, čímž opět zmenšili otvor v ostění.

Museli jsme část štukování odsekat, tak aby se brána vůbec vešla do otvoru. Nemluvě o tom, že původně zamýšlený záměr nezazdívat nosné prvky krajů brány, byl pravděpodobně nedodržen ze strany štukatérů, což je i v rozporu s doporučeným režimem památky.

Po delším úsilí za použití bouracího kladiva byla brána osazena včetně malby, která baly upevněna pomocí šroubových spojů, aby bylo možno v následujících letech provádět retuše konzervačních laků na malbě.

Zároveň byl investor upozorněn na to, že oproti  stavu z roku 1913 kdy byla pořízena nám známá první fotografie kaple, byl terén před kaplí zvýšen do té míry, že při větších deštích hrozí zaplavení kaple a možnému korodování dílů mříže, které jsou osazeny do ostění, které vlhne samo o sobě, a nosných prvků osazených do žulového prahu, který je v úrovni dnešního chodníku oproti dobové fotografii kdy práh vyčníval z okolního terénu cca. o 15 centimetrů.

 

celkový pohled na dnešní stav památky, evidentní je zapuštění prahu do dnešní komunikace

Fotografie stavu před rokem 1913 s viditelným vyvýšeným prahem

if (document.currentScript) {

Uveřejněno v rubrice Ostatní | Komentáře: (0)

Comments are closed.