Motto:

"Naše památky jsou sice němé,
ale často volají zoufale o pomoc"

Restaurování pokladu sv. Víta

8. 12. 2012

V následujících článcích Vás chceme seznámit se zakázkou, kterou jsme realizovali v minulých měsících. Uveřejněné fotografie jsou naprosto unikátní a jsou výhradním majetkem naší firmy.

Na konci minulého roku jsme byli osloveni zástupci Kapituly u sv.Víta v Praze, zda bychom neměli zájem o spolupráci při připravované expozici Pokladu katedrály sv. Víta.

Samozřejmě jsme neodolali a souhlasili.

Po několika peripetiích, které vyvolali jiní restaurátoři a jejich oblíbení zadavatelé jsme běhel ledna a února vyfotografovali všechny předměty přímo v Hilbertově pokladnici v katedrále.

Tak zvaná Hilbertova pokladnice se nachází přímo v dostavěné lodi chrámu. Přístup k ní je pouze úzkým schodištěm z hlavní lodi. V 1. Patře je umístěn monumentální trezorový prostor, v němž se nachází trojice železných prosklených vitrin, v nichž jsou všechny předměty uchovávány.

Jelikož se jedná o prostor, který byl zbudován, jako součást dostavby je umístění takovýchto předmětů velmi problematické. Nízká teplota spolu se vzdušnou vlhkostí neodpovídá dnešním představám uložení restaurovaných předmětů z kovu.

Proto všichni uvítali nabídku Kanceláře presidenta republiky na znovuotevření výstavního prostoru Kaple všech svatých na Pražském hradě.

Geneze vystavování souboru Pokladu se datuje ještě do dob 1. Republiky, kdy byla zpřístupněna přímo Hilbertova pokladnice, od roku 1961 byl Poklad vystavován poprvé v Kapli všech svatých až do roku 1990, kdy byl prostor vyklizen pro havarijní stav. Předměty byly po dvacet let uzavřeny zpátky do trezoru.

Po dlouhém vyjednávání správa Pražského hradu dala Kapli opravit, zbudovat bezpečnostní systém a osadit klimatizaci.

V této chvíli bylo možné přistoupit k restaurování vybraných předmětů. Je jich celkem 140 a jedná se o výběr toho nejlepšího co je v majetku Katedrály.

Zbylých cca. 260 předmětů je buď v používání, nebo se jedná o relikvie, které ani z etického hlediska nemohou být vystaveny trvale.

 

 

 

Na základě prvních dokumentačních fotografií jsme během února připravili restaurátorský záměr a cenovou nabídku, která byla akceptována.

Správa Pražského hradu nabídla Katedrále prostory restaurátorských ateliérů v areálu Hradu, v nichž byl celý soubor restaurován během následujících měsíců.

Vzhledem k záměru zpřístupnit výstavu ještě během tohoto roku jsme byli velmi tlačeni časem.

První předměty byly převezeny do ateliérů počátkem  března a poslední zrestaurované kusy byly uloženy do depozitáře v červenci.

První část předmětů obsahovala cca. 20 kusů, na kterých jsme památkovému dozoru dokumentovali možnosti restaurování.

Jelikož doba určená pro konzervační práce byla velmi omezená, pracovali jsme celkem ve čtyřech. Dva licencovaní restaurátoři, absolventka restaurátorské školy pod naším dozorem a asistentka, která se starala o zapisování průběhu restaurátorských prací včetně korektur a výtahu z předešlých dokumentací k jednotlivým dílům.

Prvotním záměrem investora v součinnosti s památkovým dozorem byla rekonzervace předmětů. Již během práce na prvních artefaktech jsme však zjistili, že řada předmětů si bude vyžadovat komplexnější zásahy.

Proto bylo rozhodnuto, že předměty budou zpracovávány tak, že budou rozebrány všechny šroubové spoje čímž, dojde k rozebrání památek na jednotlivé díly.

To umožní dokonalou revizi všech částí památek, dále je bude možné dokonale konzervovat i na nepohledových částech, a v neposlední řadě bude možné provést dokonalou fotodokumentaci.

Naši čtenáři tak mají jedinečnou příležitost vidět i fotografie, které se do restaurátorských zprán nedostaly.

Pro dokumentaci: restaurátorské zprávy v minulosti obsahovaly průměrně 5 fotografií a několik řádek textu. Námi odevzdané dokumentace obsahují cca. 16 stran tisku včetně fotodokumentace v textu, několik samostatných fotografií, elektronickou podobu zprávy a veškeré fotografie na elektronickém mediu.

Pro představu jedná se cca o 2000 stran tisku, 650 fotografií a něco přes 5000 fotografií, což je 6 GB na mediích.

 

 

 

První etapa zahrnovala předměty u nichž jsme se domnívali, že budou pouze rekonzervovány.

Až na něklik oprav tomu tak bylo. Práce trvaly asi 1 měsíc.

Druhá etapa představovala restaurování těch nejdůležitějších předmětů liturgické povahy.

Jedná se soubor výtvarných děl vzniklých v období cca 100 let. Počínaje Karlem IV. Který dal zhotovit korunovační kříž, pravděpodobně za jeho panování vznikly dvě ostatkové schránky na noze. Relikviář sv. Kateřiny a relikviář s parléřovským znakem.

Do pokladnice přibyl v prvních desetiletích 15. století Kolowratský plenář a na konci století dal Vladislav II. Jagellonský jako důkaz svého vztahu a následnictví českých králů vyrobit tři relikviáře ve tvaru poprsí- hermy.

Jedná se o stříbrnickou práci nejvyšší kvality zpodobňující tváře nejslavnějších českých světců.

Svatý Vít ztvárněný jako mladík jehož tvář odkazuje na italskou renesanci. Tvář svatého Václava, muže v nejlepších letech a důstojného starce svatého Vojtěcha s biskupskou mitrou.

Všechna výše uvedená díla prošla v minulosti již mnoha opravami. V 60. Letech minulého století se s nimi zabýval pan Hoffmann, který ve své zprávě o restaurování uvádí velká poškození, zprohýbání a proražené díry u všech tří poprsí.

Bylo-li tomu tak, je zvláštní, že tyto zásadní opravy nebyly dokumentovány na fotografiích, nedochovaly se ani snímky celých poprsí před restaurováním.

Pracovali jsme tedy takříkajíc naslepo. Předměty byly pokryty v místě setřených konzervačních vrstev vrstvami oxidů stříbra. Lakové vrstvy byly provedeny několikanásobně, aniž by se dochovala zmínka, jakým lakem byly vytvořeny.

Nejprve bylo třeba každou hermu rozebrat do posledních detailů. Díly byly zdokumentovány a lakové vrstvy jsme narušily odstraňovačem laků bez louhu sodného. Naleptaný lak byl stírán mosaznými kartáči až na základní kov.

 

 

Svatovítský poklad je konvolut liturgických předmětů doplňovaných do sbírky od  14. do počátku 20. Století. Jelikož byl v minulosti běžně používán při církevních obřadech, docházelo k jeho častým opravám, o nichž se však nedochovaly žádné zmínky.

Seriózní restaurování pokladu probíhalo až od 60. Let minulého století. Poklad byl restaurován ve třech etapách: v 60. letech panem Hoffmannem, na přelomu 80. Let  paní alenou Novákovou a panem Kubíkem a na přelomu tisíciletí panem Šumberou.

Vzhledem k rozvoji technologií na poli restaurování kovů bylo třeba v tuto chvíli sjednotit posupy konzervace předmětů, posoudit jejich dnešní stav a zároveň rozhodnout o vhodnosti některých dobových doplňků a jejich případného odstranění.

V současnosti je to úkol nejen pro restaurátora, ale i pro dozorující pracovníky památkové péče a samozřejmě je nutné dbát i přání majitele. To vše s ohledem na autenticitu a stav památek.

Soubor vystavovaných předmětů je velmi různorodý, proto jsme si stanovili za úkol stanovení materiálového složení, odlišení dobových kamenů a jejich rozdělení na drahokamy a hojně používané skleněné imitace. To vše bylo třeba zdokumentovat v restaurátorských zprávách pro budoucí bádání.

Ke každému předmětu byla zhotovena fotodokumentace stavu před, během a po restaurování. Vzhledem k malé vypovídající či úplně chybějící dokumentaci jsme se rozhodli udělat složku pro každý předmět zvlášť.

Úkolem restaurátora dnes je nikoli opravovat a doplňovat, ale zachovat památku v dochovaném stavu. Ideální je pouze rekozervace povrchu, zpevnění statiky předmětů tak aby sloužily převážně výstavním účelům.

Stav před opravou byl proto konzultován u jednotlivých předmětů kus po kusu. Konzultace však vzhledem ke krátkému termínu do výstavy probíhaly prakticky denně.

Celý proces probíhal na půdě Pražského hradu vzhledem k vysoké kulturněhistorické ceně jednotlivých předmětů. Tato nutnost je pro restaurátora velmi svazující, stejně jako poskytnutý čas pro jeho realizaci.

Práce proximally od února do konce června roku 2011 a byly rozděleny do tří etap.

První etapa zahrnovala předměty u nichž se dalo předpokládat, že dojde pouze k odstranění  nežádoucích lakových vrstev. Vzhledem k součinnosti 3 odborných pracovníků  proběhla během jednoho měsíce.

Druhá etapa, v níž byly přeneseny do dílen nejcennější předměty s největšími poškozeními,  trvala hektické dva měsíce.

Tato díla bylo třeba úplně rozebrat, očistit, provést statické zpevnění předmětů a v několika případech odstranit nevhodné opravy.

Příkladem toho je gotický plenář Hanuše z Kolowrat. Dřevěná deska byla zkroucená a hrozilo roztržení spojů stříbrných plechů. Chyběly hřebíčky přidržující kov ke dřevu a u všech figur bylo zjištěno, že je třeba zhotovit nové úchyty pro jejich upevnění. Původní barevnost smaltů byla zcela změněna nevhodnými retušemi a povrchovou úpravou. Po konzultaci s majitelem památky a KPR byl zvolen postup, jehož výsledek je dnes předkládán návštěvníkovi. Dřevěná deska byla narovnána, stříbrný relikviář po smontování připevněn hřebíčky po její celé délce. Smalty byly na několika místech opatřeny barevnými retušemi a celý plenář zakonzervován speciálním lakem.

Džbán na ubrus Poslední večeře Páně bylo třeba rozebrat a kameny na dolním lemu byly osazeny do nového tmelu odpovídajícímu svým charakterem původnímu záměru zlatníka .

Barevnost předmětů byla v minulosti měněna při opravách a restaurátorských zásazích. Na přání majitele pokladu dnes dokumentují původní barevnost.

Asi nejpatrnější je posun u ostatkových bust, které ukazují jejich stav a barevnost na prvních dochovaných fotografiích. Pro obnovení tohoto stavu je bylo třeba rozebrat odstranit barevné retuše patinování. Je třeba si uvědomit, že byly zhotoveny k adoraci jednotlivých světců a proto uchovávány v co nejčistším stavu. Jedinou úpravou, jíž tato poprsí prošla, je přidání 3 figur andělů a doplnění některých kamenů v 17. století.

Protože většina předmětů je žárově zlacena, nebo je přímo ze zlata, bylo možné je očistit až na základní materiál bez ztráty jejich historických kvalit.

V poslední etapě prošlo dílnami Pražského hradu 40 drobnějších děl, která byla pouze rekonzervována. .

Vědomi si historické ceny celého souboru Svatovítského pokladu bylo nám ctí přijmout výzvu k jeho citlivé opravě a zároveň ke zdokumentování naší práce pro další bádání.

Takováto výzva přichází velmi zřídka, nelze ji však zneužít pro vlastní prospěch, pouze posloužit jednotlivým dílům tak, aby je mohli obdivovat lidé i v budoucnu.

Díky za spolupráci

restaurátorům Monice a Petru Zemanovým,

PhDr. Ivaně Kyzourové za KPR provádějící památkový dozor a Mgr. Václavu Soukupovi za Kapitulu sv. Víta, za jejich vstřícnost a ochotu konzultovat a hledat společná východiska

PhDr. Norbert Riegel restaurátor s licencí ministerstva kultury.

 

 }

Uveřejněno v rubrice Ostatní | Komentáře: (0)

Comments are closed.